Joseph Heller – Hlava XXII (1961)

Přeložil Miroslav Jindra

Literární kontext:

Americký spisovatel Joseph Heller sám za druhé světové války sloužil u letectva, a Hlava XXII byla jeho první knížkou, ve které popsal své pocity. Mezi jeho další díla patří román Něco se stalo, prózy Gold za všechny peníze, Bůh ví a nemalujte si to. Spolu se Speedem Vogelem napsal knihu Neveselá záležitost, která pojednává o Hellerově těžkém neurologickém onemocnění. Roku 1994 vyšlo také Zavíráme!, volné pokračování Hlavy XXII. Posmrtně byly vydány též román Portrét umělce v pokročilém věku a soubor kratších textů Hlava nehlava. Mezi jeho další díla patří divadelní hra Bombardovali jsme New Haven a kniha vzpomínek Tehdy a teď.

Žánrová charakteristika díla:

Žánrem tohoto díla je protiválečný román, který kritizuje společnost a tehdejší poměry. Není zde tak důležitý děj, ale spíše rozsáhlá charakteristika jednotlivých postav.

Děj a kompozice:

Tato kniha se skládá ze 42 + 2 přidaných kapitol, které jsou zpravidla věnované jedné postavě knihy. Děj se odehrává za druhé světové války na střesomořském ostrově Pianosa. Jednotlivé časové linie se složitě prolínají, kapitoly na sebe časově nenavazují a celá kniha se jeví spíš jako přepis vzpomínek, které přícházely v náhodném sledu. Ústřední je postava Yossariana, letce, který by mohl a nemusel být považován za válečného hrdinu. Nalétal totiž už neuvěřitelně mnoho letů, ale svým přístupem, kdy se spíše snaží zachránit si kůži než aby nesmyslně obětoval svůj život vlasti, které to stejně nebude vůbec k ničemu, se klasickému hrdinovi moc nepodobá. Na Pianose slouží pod velením nepříliš schopných nadřízených, kteří neustále zvyšují počet povinných letů. Kamarádi umírají jeden po druhém, a Yossarian se ze všech sil snaží vystavovat se nebezpečí, jak jen to jde. Simuluje nemoci, vymýšlí si na vedení… Ke konci knihy také navštěvuje zlomený a na kolena padlý Řím, kde vidí jen samé hrůzy a následky války. Nakonec po vzoru svého přítele utíká do Švédska.

Celý příběh je neuvěřitelně absurdní, počínaje naprosto neschopným vedením perutě a konče Hlavou XXII – zákonem, který vyjadřuje nesmyslnost celé války. Říká, že voják může být uvolněn ze služby v případě psychické poruchy, ale také to, že pokud si někdo svou poruchu uvědomuje, je to důkaz toho, že jí netrpí a je docela zdráv.

Hlavní postavy:
Yossarian – má velmi silný, ale také velmi pochopitelný pud sebezáchovy, je vynalézavý, nebojí se činů, ať už jsou pro okolí jakkoliv nepochopitelné, ztratil jakékoliv ideály a rozhodně nebojuje za vlast – tím se vymyká tradičnímu pojetí hrdiny.

Plukovník Cathcart – rozhodný, sebejistý a zároveň zamindrákovaný, typický případ velitele, který nemá dostatek duševní síly, aby měl na to dělat svou práci dobře, má dojem, že svá nařízení nemusí podkládat logickými argumeny, a tak si káže, jak se mu zlíbí.

Kaplan – neuvěřitelně hodný a milý člověk, který by neublížil ani mouše, ale vůbec si nevěří, je úzkostlivý, neustále o sobě pochybuje a od ostatních do sebe nechává kopat.

Milo – neskutečně vynalézavý tvor, který se sám od sebe stane provianťákem, geniální obchodník, který zásobuje válečnou kuchyni vším možným i nemožným

Nately – tak trochu naivní mladík dobrých mravů, který strašně lpí na svých mravních hodnotách i přesto, jak jsou v současné době nepoužitelné, paradoxně se vášnivě zamiluje do prostitutky.

Umělecké prostředky díla, jazyk a styl:

Autor umí skvěle charakterizovat jednotlivé postavy pomocí toho, jak popisuje jejich každodenní drobné úkony, chování a jednotlivé činy. Nebojí se být ironický a cynický, nebojí se morbidního humoru a naturalistické situační komiky, ale ani děsivých a vážných momentů války, kdy vás zamrazí a naráz vám dojde, jak je vlastně celá válka hrozivá. Kniha je psána poněkud nadneseně a nezúčastněně, což mnohdy nahrává komičnosti, ale nijak neubírá věrohodnosti knihy. Autor používá spíše trefných a ničím nezkrášlených obratů, než aby se stylizoval do nějaké literární pózy.

Autorův záměr:

Hlavou XXII chtěl autor podat vlastní svědectví války, ukázat, že může být i vtipná, i naprosto ničivá, chtěl zbořit modlu klasického hrdiny – vlastence, ukázat, jak je tato postava nesmyslná, a také nejspíš chtěl vykřičet do světa, že na vedoucí pozice by rozhodně neměli být dosazováni lidé, kteří na to nemají.

Úryvek:

Po štábním rotmistru Homeru Lumleyovi jako by se slehla zem. Byla tam ale sestra Cramerová, která sršela svatým hněvem jako zvlhlá prskavka. Nařídila Yossarianovi, aby neprodleně zalezl zpátky do postele, a zatarasila mu cestu, takže jí nemohl vyhovět. Její hezká tvář byla protivnější než kdy jindy. Sestra Cramerová byla dobrosrdečná, sentimentální kráva, která se nesobecky radovala z každé zprávy o svatbě, zasnoubení, narození či jubileu, i když neměla s žádným ze zúčastněných nic společného.

„Zbláznil jste se?" peskovala ho ctnostně a hrozila mu nahněvaným prstem přímo před očima
„Vám je asi úplně jedno, že byste to mohl šeredně odskákat, co?"

„Odskákal bych to já, tak co je vám do toho."

„A že byste mohl přijít o nohu, to je vám taky jedno?"

„Je to moje noha."

„To tedy není!" opáčila sestra Cramerová. „Ta noha patří vládě Spojených států. Stejně jako vaše uniforma nebo třeba bažant do postele. Armáda vynaložila spoustu peněz, než z vás udělala letce, a nemáte právo ignorovat příkazy lékařů."

Yossarianovi nebylo jasné, proč by měl být celý pryč z toho, že do něho armáda investuje. Sestra Cramerová stála dosud přímo proti němu, takže kolem ní nemohl projít. Hlava mu třeštila. Sestra Cramerová na něj křikla nějakou otázku, ale nerozuměl jí. Pokynul palcem dozadu přes rameno a řekl: „Neser tady a plav."

Vliv díla:

Heslo Hlava XXII vstoupilo do povědomí široké veřejnosti a stalo výrazem, který se běžně používá pro vyjádření něčeho neřešitelného a absurdního, situaci, ze které není úniku, protože se v ní navzájem blokují nejméně dva protichůdné požadavky.

Často se Hlava XXII srovnává s Haškovými Osudy dobrého vojáka Švejka a americkým seriálem M.A.S.H. z prostředí korejské války, který se Hlavě XXII podobá též motivem zákona osvobozujícího blázny i stylem humoru.