George Orwell - 1984 (1949)

Přeložila Eva Šimečková

nakl. Naše vojsko, 1. vydání

Literární kontext:

George Orwell se narodil v Indii, žil v Anglii a bojoval ve Francii a Německu. Psal mimo jiné články a reportáže, proslavila ho ale až Farma zvířat - kniha, kterou za války nikdo nechtěl vydat z obavy před sovětským spojencem. Jeho nejslavnějším dílem je právě 1984. Když tuto knihu psal, byl velmi nemocný a odmítl jít na léčení. Zemřel pouhý rok po jejím vydání, takže se nikdy nedočkal 2. poloviny 20. století, kdy se jeho vize naplnily.

Žánrová charakteristika díla:

Utopický román o vymyšlené totalitární společnosti.

Děj a kompozice:

Kniha se skládá ze šesti nijak nepojmenovaných velmi dlouhých kapitol.

Děj se odehrává v Londýně roku 1984. Svět je rozdělen na Oceánii, Eurasii a Eastasii, a tyto tři mocnosti mezi sebou neustále válčí, ačkoli původní smysl války se už dávno vytratil kamsi do neznáma. V Oceánii vládne Strana v čele s Velkým Bratrem. Panuje tvrdá totalita řídící se zásadami „Válka je mír“, „Svoboda je otroctví“ a „Nevědomost je síla“. Lidé jsou neustále sledováni, a jejich uvažování je omezováno novou řečí - newspeakem, který je ideologický čistý a neobshuje žádná „závadná“ slova. Běžnou praktikou je také upravování minulosti - jednoduše se všechny dostupné materiály upraví tak, aby odpovídaly vůli Strany, a všechny pravdivé původní dokumenty se pálí, takže nové znění minulosti nemůže nikdo vyvrátit.

Winston je členem Strany. Sice se snaží dodržovat všechny nepsané zákony, ale vnitřně se Stranou nesouhlasí a své myšlenky si potají zapisuje. Zamilovává se do dívky Julie a přestože je doba těžká, je s ní poměrně šťastný. Přidávají se do fiktivního Bratrstva, jakési tajné opozice strany, ve které je i Winstonův přítel a tichý spojenec O´Brien. Po nějakém čase se na to ale přijde, a tak jsou Winston s Julií zatčeni. Vyvstává najevo, že O´Brien sám ho sledoval a nechal zatknout a že Bratrstvo je uměle vytvořené stranou. O´Brien a další postupně Winstona úplně předělají - jakoby se zbavil zdravého rozumu se naučí slepě věřit tomu, co mu řekne Strana, protože Strana má vždy pravdu, zbaví se jakýchkoliv myšlenek, které by ho spojovaly s minulostí a s reálným světem, naučí se nepáchat Ideozločiny (zakázané myšlenky), dokonce se naučí milovat Velkého bratra, aby ho pak zastřelili, jak je zvykem.

Pro knihu jako takovou jsou podstatné především ideologické prvky, které se pojí především se slogany. Slova „Válka je mír“ sice na první pohled nedávají smysl. Ovšem válka se nyní vede ne z těch samých důvodů, jako se vedla dřív. Žádná ze zemí nemůže zvítězit, existuje jen jakési sporné území, o které se mocnosti přetahují, a ani to není nejpodstatnější. Hlavní smysl války je v jejím působení na psychiku - nejnižší vrstva, takzvaní proléti, kteří tvoří 80% obyvatel, žijí v domění, že, ačkoliv se jich válka většinou netýká, způsobuje bídu, ve které žijí. Ve skutečnosti je to úplně jinak - továrny, ve které proléti pracují, vyrábějíí podle názoru Strany příliš mnoho produktů, a ta přebytky investuje právě do války. Pokud by totiž proléti měli lepší podmínky, než jaké nutně potřebují k přežití, jejich vzrůstající životní úroveň by způsobila nárůst přemýšlení, což by mělo za následek nepokoje a pokusy o svržení Strany. Právě s tímto, s přepisováním minulosti a newspeakem se pojí druhý slogan, „V nevědomosti je síla“.

Hlavní postavy:

Winston Smith - hlavní postava; je vylíčen jako obyčejný člověk bez nějakého nápadného rysu odlišujícího ho od ostatních, v podstatě na něm není nic špatného, ale nakonec je stejně zlomen totalitou a vládnoucí Stranou, kterou tiše nenávidí.

Julie - Winstonova milenka; nijak zvlášť nepřemýšlí o nějakých hodnotách nebo hlubších smyslech, o charakteru a tak podobně - prostě si žije podle svého a snaží se nezavdat záminku k tomu, aby ji zatkli.

O´Brien - hořkosladká postava knihy, na jednu stranu přítel, ochránce, jakýsi myšlenkový vůdce a zachránce Winstona, na druhou stranou i jeho mučitel, vyšetřovatel a v jistém slova smyslu i zrádce.

Umělecké prostředky díla, jazyk a styl:

Přestože se autor příliš k neuchyluje k podrobným popisům prostředí ani k rozborům lidských povah, nádech a náladu prostředí dovedl zachytit velmi působivě. Spíš než aby se autor rozsáhle rozepisoval o tom, co postava cítí a co si myslí, raději popíše její činy, mluvu nebo fakta, která se k tomu nějakým způsobem vážou. Celá kniha je napsána jaksi chladně a stroze, částečně spíš jako nějaký ideologicko - politický výklad. O to je ale působivější a sugestivnější. Různé útržky textů, ukázky z knih a slogany nám tento svět ještě přibližují, navíc autor si sám vymyslel řadu vlastních slov a zkratek, a tak vlastně stvořil sice fiktivní, ale v podstatě fungující svět i s různými na první pohled nezajímavými drobnostmi, které mu ovšem dodávají na reálnosti.

Autorův záměr:

Kniha měla být, podle mě, jakýmsi nevyslyšeným varováním před totalitou. Možná chtěl ukázat, jak lidé dokážou (popřípadě nedokážou) myslet a jednat, že zdánlivý nesmysl může mít obrovský a hrozivý skrytý smysl a že nic není nemožné.

Úryvek:

Zeptám se přesněji. Existuje minulost konkrétně, v prostoru? Je někde místo, nějaký svět pevných předmětů, kde se ještě odehrává minulost?"

"Ne."

"Tak kde tedy minulost existuje, pokud vůbec existuje?"

"V záznamech. Je zapsána."

"V záznamech. A...?"

"V mysli. V lidské paměti."

"V paměti. Tak, velmi dobře. My, Strana, ovládáme všechny záznamy a my také ovládáme veškerou paměť. Takže ovládáme minulost, ne?"

"Ale jak můžete lidem zabránit, aby si pamatovali události!" vykřikl Winston, který zase na okamžik zapomněl na číselník. "Podvědomě, i když se tomu člověk brání. Jak můžete ovládat paměť? Mou jste neovládl."

O'Brien se zatvářil přísně. položil ruku na číselník.

"Naopak," řekl, tys ji neovládl. To tě přivedlo až sem. Jsi tu, protože jsi nebyl dost pokorný, dost ukázněný. Nechceš se podrobit, což je cena za duševní zdraví. Dal jsi přednost tomu být šílený, být sám jako menšina. Jedině ukázněná mysl chápe realitu, Winstone. Ty věříš, že realita je něco objektivního, vnějšího, co existuje samo o sobě. Věříš rovněž, že podstata skutečnosti je samozřejmá. Když sám sebe klameš a myslíš si, že něco vidíš, předpokládáš, že každý vidí tutéž věc tak jako ty. Ale já ti řeknu, Winstone, že skutečnost není mimo nás. Realita existuje v lidském vědomí a nikde jinde. Ne ve vědomí jednotlivce, které se může mýlit a i tak brzy zaniká; ve vědomí Strany, které je kolektivní a nesmrtelné. Cokoli Strana považuje za pravdu, je pravda. Realitu není možné vidět jinak než očima Strany. Tento fakt se budeš muset znovu naučit, Winstone. K tomu je třeba změnit své vědomí, vynaložit vůli. Nejprve se musíš pokořit, pak se uzdravíš."

Vliv díla:

Tato kniha inspirovala spoustu autorů, kterým se ovšem nikdy nepodařilo dosáhnout takové úrovně. Bylo natočeno hned několik filmů (a chystá se další), dokonce i známá reality show Big Brother je založena na jedné z myšlenek této knihy. Vždyť samotné spojení „Velký bratr“ přešlo do běžné mluvy mnoha jazyků. V 50. letech u nás knihu zakázali pro její podobnost s vládnoucím režimem. Přestože sám Orwell komunistickou východní Evropu nikdy nenavštívil, je neuvěřitelné, v jakých detailech se dokázalo jeho dílo shodnout se skutečností.