vydalo Nakladatelství Slovart, s.r.o. v Praze roku 2007
Literární kontext:
Franz Kafka byl německy píšící spisovatel židovského původu žijící v Praze. Za svého života zveřejnil jen několik svých próz, z nichž nejvýznamnější je právě Proměna. Díky své velmi sebekritické povaze odsoudil svá další díla, tři nedokončené romány, aforismy a další prózy, ke spálení. Vykonavatel jeho poslední vůle, spisovatel Max Brod, ale naštěstí jeho přání neuposlechl a díla zachoval.
Další díla: Aforismy (1968), Amerika/Nezvěstný (1912-14), Proces (1914-15), V kárném táboře (1919), Venkovský lékař (1919), Zámek (1922).
Žánrová charakteristika díla:
Neveselá absurdní povídka.
Hlavní postavy:
Řehoř (v orig. Gregory) Samsa - oddaný své rodině, chodí do práce, kterou nemá rád, aby svým rodičům splatil jejich dluhy, sestru chce poslat za vydělané peníze na studia; svoji proměnu přijímá překvapivě klidně, nehledá pro ni vysvětlení; uvažuje částečně lidsky (stále miluje svoji rodinu) a částečně po hmyzím (většinu času tráví pod postelí a vyhledává temná místa, popřípadě leze po stěnách)
Rodiče - dalo by se říct bezcitní - v podstatě Řehoře přestanou vnímat jako vlastního syna a úplně se od něj distancují
Markétka - přestože má místy sklony přemýšlet jako rodiče, je tím nejempatičtějším členem rodiny, nosí Řehořovi jídlo a snaží se mu dále vypomáhat například přestavěním nábytku tak, aby mu to vyhovovalo
Posluhovačka - klidná, naprosto nic jí nevyvede z míry, s Řehořem jedná, jako by to nebylo nic divného, ale zároveň si k němu nevytvoří žádný vztah
Děj a kompozice:
Kniha se skládá z pouhých tří kapitol označených římskými číslicemi, je psána er-formou. Děj je chronologický, odehrává se převážně v pokoji Řehoře Samsy - obchodního cestující , který se jednoho dne probudí ve své posteli a zjišťuje, že se proměnil v obřího brouka. Samotný akt vstání z postele se zprvu jeví jako nemožný, natož pak plnění pracovních povinností - neschopnost pracovat a následné výčitky svědomí jsou jeho hlavní starostí. Řehoř se zezačátku snaží skrývat svou proměnu před rodinou, ale po chvíli je odhalen. Vyděšení rodinní příslušníci ho zavřou v pokoji a distancují se od něj. Jediným spojencem je sestra Markéta, která ho chodí krmit.
Situace v rodině se tímto zvratem značně zhorší - jednak rodina přichází o jediný zdroj příjmů, dalším problémem je psychický nátlak a starosti, jak brouka ukrýt před hosty a nájemníky. Jediný, kdo situaci zvládá, je posluhovačka, která se nad Řehořovým vzhledem nijak nepozastavuje. Z kopce to jde i se zdravotním stavem samotného Řehoře. V rodině dochází k rozhovorům o budoucnosti a Markétka navrhuje Řehoře odstranit. Téhož večera Řehoř opustí pokoj, aby si mohl poslechnout, jak Markéta hraje na housle. Bohužel jsou přítomny i cizí osoby, a tak ho otec zažene zpět. Ještě tu noc Řehoř umírá. Druhého dne jej nalezne posluhovačka a se slovy ("Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!" mrtvolu vyhodí. Samsovi, kterým se velice ulevilo, uspořádají při této příležitosti výlet do města a plánují přitom svou světlou budoucnost.
Umělecké prostředky díla, jazyk a styl:
Nejspíš měla na celkovou náladu díla vliv autorova osamělost, nicméně příběh jako takový působí poněkud posmutnělým, ale především absurdním dojmem, přestože Kafka až naturalisticky popisuje nejrůznější detaily. Dalším typickým prvkem je jakási bezvýchodnost situace, poněkud tragikomické prvky a celkový paradox v myšlení Řehoře - i přes naprosto jasnou absenci naděje na jakoukoliv změnu zůstává klidný a věří v nějaký zvrat k lepšímu a závažnost své situace si nijak nepřipouští. Děj je vyprávěn s naprostou samozřejmostí, bez pozastavení se nad absurditou situace, což poněkud podkopává čtenářovu logiku a vyvrací zaběhnutý životní řád a principy.
Celá povídka je napsána konzervativně, opatrně, často se vyskytují slova a obraty jako "na jedné straně - na druhé straně, sice tak - ale i opačně, možná, snad". Postavy autor popisuje velmi nestranně, což nám jaksi ztěžuje je rozlišovat na „dobré“ a „špatné“, na oběti a viníky tak, jak jsme zvyklí. V díle se příliš nevyskytuje přímá řeč; je psáno spisovně a prostě, srozumitelně.
Autorův záměr:
Možných interpretací máme hned několik:
• proměna jako Řehořova snová, nerealistická vize
• jako absurdní groteska plná nadsázky a humoru, která má být zdrojem pobavení
• proměna coby symbolické zobrazení osamělosti a bezradnosti před vlastním úděle
• proměna zobrazující měšťanskou strnulost a povrchní morálku
• dvojí proměna v rodině : nejprve zaujímal Řehoř otcovo místo živitele (otec nepracoval, dokud rodinu živil Řehoř) a Řehoř byl tedy hlavou rodiny. Po proměně je Řeho oslaben, ztrácí místo vůdce, které znovu zaujímá otec (vrací se do práce).
Úryvek:
„Ať sebou házel sebevětší silou na pravý bok, vždycky se zase zhoupl zpátky naznak. Zkoušel to snad stokrát, zavřel oči, aby se nemusel dívat na zmítající se nohy, a přestal, až když ucítil v boku lehkou, tupou bolest, jakou ještě nikdy nepocítil. Ach bože, pomyslel si, jaké jsem si to vybral namáhavé povolání! Den co den na cestách."
„Těžké zranění, s nímž Řehoř stonal víc než měsíc - jablko, které si nikdo netroufal vyndat, zůstalo v těle jako viditelná upomínka -, patrně i otci připomnělo, že přes svou nynější smutnou a odpornou podobu je Řehoř členem rodiny, že se sním nesmí jednat jako s nepřítelem, nýbrž že rodinná povinnost přikazuje spolknout odpor a být trpělivý, nic než trpělivý.“
Vliv díla:
Franz Kafka dnes patří mezi nejoceňovanější autory 20. století, bohužel se mu, jako obvykle, dostalo většího ohlasu v cizině. Proměna je považována za jeho nejhumornější dílo.
Žádné komentáře:
Okomentovat