Přeložil E.A.Saudek
nakl. Aurora 1999, vydání dvanácté
Literární kontext:
Přestože je Goethe řazen mezi představitele výmarského klasicismu, mohl by být klidně označován za renesančního člověka: za svůj život stihl být básníkem, prozaikem, dramatikem umění, uměleckým kritikem, právníkem, politikem, biologem a dokonce i stavitelem.
Goethe se narodil roku 1749 ve Frankfrtu nad Mohanem. Zajímal se o přírodní vědy a magii, stál v čele skupiny Sturm und Drang (Bouře a vzdor), která se stavěla proti tehdejší společnosti a za cíl si vytyčila odstranit z ní faleš, hodně cestoval a například také sbíral minerály, které pak daroval českému Národnímu muzeu. Jako mladý se seznámil s J.G.Herderem (protestantský kněz a průkopník preromantismu), později se přátelil také s F. Shillerem. Zemřel roku 1832 ve Výmaru.
Další díla: Ifigenie v Tauridě, Torquato Tasso, Faust, Čarodějův učeň, Viléma Meistera léta učednická, Z mého života. Básnictví a pravda.
Žánrová charakteristika díla:
Preromantické dílo, román, deník v dopisech
Děj a kompozice:
Kniha je rozdělena na dva díly, dále je pak členěna na jednotlivé „dopisy“ týkající se vždy jednoho dne. Dílo je psáno v ich-formě. Děj se odehrává v 18. století v Wahlheimu – městečku, jehož jméno Werther záměrně pozměnil.
V prvním díle Werther odjíždí z domova a hned v prvním dopise se loučí s přítelem Vilémem, kterému po celou dobu jeho trápení píše. Ve Wahlheimu se seznamuje s tamějším okolím, obdivuje přírodu a věnuje se malování. Zpočátku se lidí straní, ale postupem času se s nimi začíná sbližovat, až se jednoho dne vydá na taneční zábavu. Zde pozná Lottu, kásnou ženu, kterou od první chvíle obdivuje pro její klid, trpělivost a dobrotu. Stanou se velmi dobrými přáteli a Wertherovo přátelství k Lottě se časem vyvine ve vroucný cit. Werther nedbá varování, že Lotta je zasnoubena a on u ní tudíž nemá žádné šance. Dokonce na ono varování zapomene a bezhlavě se pohrouží do své lásky. Po čase však přijíždí Albert, její snoubenec, a Werther zažívá první okamžiky beznaděje a pochybností. Když se s Albertem poznají, Werther ještě k tomu zjistí, že Albert je moudrý a rozumný člověk a upřímně Lottu miluje, a tím pádem že si ji zaslouží.Spřátelí se, ale jejich přátelství má zvláštní podobu. Werther zaslepen svojí láskou zapomíná, že Albert se s Lottou opravdu chce oženit, a když mu to dojde, začne k Albertovi pociťovat podezření a nenávist. Se svým trápením se Werther jako vždy svěřuje svému příteli Vilémovi. Ten mu doporučí odjet a přijmout práci u velvyslance, což Werther také udělá. Nedokáže se ale začlenit do společnosti, jež ho odmítá, a tak se vrací zpátky ke své milované do Wahlheimu. Mezitím se ale Lotta a Albert vzali, a Werther tímto okamžikem propadá vnitřní sebelítosti a ztrácí smysl pro dobré chování. Každý den navštěvuje Lottu a vyznává se jí ze své lásky. Ta jeho přátelství přijímá, ale jeho city neopětuje. Albert si ale Wertherových častých návštěv logicky všimne a pojme podezření. Díky tomu se vztahy mezi ním a Wertherem ocitnou téměř na bodě mrazu. Lotta Werthera odmítá, a on nalézá konečné východisko: smrt. Poslední večer s Lottou se odehrává bez přítomnosti Alberta; Werther předčítá Lottě z Homéra. Poslední dny jí píše dopis na rozloučenou, ve kterém jí vysvětluje své počínání. Nakonec si prostřelí pistolí lebku a ráno zemře.
Zajímavé je, že Werther sám svou sebevraždu nepovažuje za zbabělost. Je to pro něj spíš jen vyvrcholení jeho „nemoci“, on vlastně jen podlehl.
Hlavní postavy:
Werther – velmi citově a umělecky založený mladík, nechává se zhoubně ovládnout svými city, což také vyústí v jeho sebevraždu
Lotta – milá, slušně vychovaná dívka, má ráda své sourozence i Werthera, se kterým ale nechce mít nic víc
Albert – moudrý, rozumný, Lottu upřímně miluje
Umělecké prostředky díla, jazyk a styl:
Tato kniha je napsána opravdu velmi procítěně – koncentrace „ach“, „ó“ a různých patetických zvolání je opravdu nad míru vysoká. Celé dílo je psáno v ich-formě – tedy očima a ústy Werthera. Je pravda, že tento mladý muž nejspíš odpovídá ideálům své doby; jeho jazyk je velmi vznosný a on sám se chová slušně a zároveň vroucně. I přes tento styl ale dílo působí celkem uvěřitelně a upřímně.
Werther (potažmo Goethe) v textu střídá dějové pasáže, Wertherovy úvahy o společnosti, sáhodlouhé popisy krajiny, jeho rozhovory s Lottou a jeho rozmluvy o ní, a samozřejmě také jeho citové projevy (ve velké míře). Kniha má ale jen jedno pořádné téma, a to Wertherovu nešťastnou lásku k Lottě, a díky tomu působí poněkud jednotvárně.
Autorův záměr:
Toto dílo se dá do jisté míry považovat za Goetheho vlastní osobní příběh, námět převzal z vlastního neštěstí. Podkladem byla jeho vášnivá, ale neopětovaná láska k dceři městského úředníka - Charlottě Buffové. Avšak tato Lotta byla také již snoubenkou Goethova přítele, který je v knize znázorněn jako Albert. I mnoho Wertherových vlastností a zálib, jako například láska k Homérovi, je odrazem obliby samotného Goetha. Goethe sám přiznává, že během své nešťastné lásky prošel všemi stádii wertherovské choroby. Místo smrti Goethe však zvolil útěk před sebou samým a bez rozloučení ze dne na den opustil Wetzlar. Podobné pocity, které prožíval, se ztotožňují s vyprávěním Wertherovým z 10. září, kdy opouští Wahlheim.
Úryvek:
18. července
Viléme, čím je našemu srdci svět bez lásky! Čím je čarovná laterna magika bez světla! Sotva v ní rozsvítíš, promítnou se ti na bílé stěně nejpestřejší obrazy! I kdyby to bylo jen to, jenom pomíjející přeludy, dělá nás to vždy přece jen šťastnými, stojíme-li před tím jako svěží chlapci a jsme-li u vytržení nad kouzelnými vidinami. Dnes nemohl jsem k Lottě, neboť mě zdržela nevyhnutelná společnost. Co dělat? Poslal jsem k ní svého sluhu, jen abych měl kolem sebe někoho, kdo jí byl dnes nablízku. S jakou netrpělivostí jsem ho očekával, a jakou radostí jsem ho opět spatřil! Kdybych se nebyl styděl, byl bych jej nejraději uchopil za hlavu a políbil. O bononském kameni se vypravuje, že položíme-li jej na slunce, přitahuje jeho paprsky a pak ve tmě chvíli září. A nejinak tomu bylo s mým sluhou. Vědomí, že její oči spočinuly na jeho obličeji, na jeho tvářích, na knoflících jeho kabátu a na límci jeho surtout, činilo mi to vše tak svatým, tak drahým! V tu chvíli nebyl bych toho hocha dal ani za tisích dolarů. Bylo mi tak blaze v jeho přítomnosti. - Chraň Bůh, aby ses tomu smál! Viléme, jde o přeludy, pocuťujeme-li takové blaho?
Vliv díla:
Toto dílo mělo takový úspěch, že po jeho vydání následovala vlna sbevražd – lidé se ve Wertherovi zhlédli a své problémy řešili stejně jako on. To Goetheho donutilo dokonce do knihy přidat varování „Buď muž a nenásleduj mne!“. Autorovi dílo přineslo velkou slávu, i když se od něj později distancoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat