Přeložil Radoslav Nenadál
Literární kontext:
William Styron pocházel z amerického Jihu, což se také promítlo i do knihy – jižanská problematika je jedním z poměrně důležitých témat, kterými se autor v díle zabývá. Knihu ale běžně zařazujeme mezi knihy poválečné literatury.
Další díla: Ulehni v temnotách; Zapal ten dům; Doznání Nata Turnera
Žánrová charakteristika díla:
Z hlediska časových rovin poměrně složitý román, ve kterém stojí v kontrastu přítomnost v idylické Americe a nepříliš světlá minulost Sophiiných vzpomínek.
Děj a kompozice:
Celý příběh začíná mládím Stinga – jedné z hlavních postav a vypravěče celého příběhu. Píše jednak o své práci ve vydavatelství nevalné pověsti, která byla pod jeho úroveň, jednak o své naprosté „vyhladovělosti“ v oblasti jakýchkoli vztahů. Jeho okolí ho má za osamělého podivínského mladíka, on sám se stále nemůže vymanit z jakéhosi začarovaného kruhu uzavření se do sebe. Jednoho dne se na něj ovšem usměje štěstí v podobě peněz, které jeho otec získal prodejem černého otroka a poslal mu je poštou. Stingo to sice moc jako štěstí nebral, protože měl otroka rád a rozhodně nesouhlasil s jeho prodejem, každopádně mohl hodit za hlavu dosavadní zaměstnání a odstěhovat se do Brooklynu. V penzionu se seznámí s milenci Nathanem a Sophií, a po čase se s nimi velmi spřátelí. Společně tráví spoustu času a užívají si idylku bezstarostného života v krásném prostředí. Stingo se od obou přátel postupně dozvídá podrobnosti ze Sophiiného života – o jejím pobytu v Osvětimi, o tom, jak se musela rozhodnout, které ze svých dvou dětí nechá přežít a které pošle do plynu, o jejím vztahu s velitelem koncentračního tábora a o tom, jak nesebrala dostatek odvahy a morální síly čelit antisemitické tradici Polska i vlastní rodiny. Po čase si Stingo uvědomí, že se do Sophie zamiloval. Už tak složitou situaci komplikuje i sám Nathan jeho výbuchy paranoidní žárlivosti, které často přerůstají až v násilné scény. To, že je Nathan drogově závislý, se Stingo dozví až později. Kniha končí poněkud překotně – Sophie utíká od Nathana, stráví velmi divokou noc se Stingem a k Nathanovi se následně vrací, aby společně spáchali sebevraždu.
Hlavní postavy:
Stingo – vypravěč příběhu, celá kniha je psaná z jeho pohledu; humanisticky založený uzavřený mladý spisovatel, který býval velmi nepochopený a nyní je nadšený z nově objeveného přátelství. Ani tentokrát však jeho štěstí není stoprocentní, protože svou lásku k Sophii musí pevně držet v sobě. Proto alespoň poslouchá její vyprávění.
Sophie Zawistowska – mladá, velmi krásná žena, původem pochází z Polska. Je velmi okouzlující, působí velmi přirozeným a nenuceným dojmem. I přes to, jaké hrůzy prožila, dokáže dnes žít víceméně normální život, překvapivě aniž by ji příliš pronásledovaly zlé vzpomínky a výčitky. Je to patrně díky jejímu přístupu k životu – dalo by se říct, že je trochu lehkomyslná a příliš ji nezáleží na tom, jaký dopad bude mít její jednání na ostatní, hlavně když jí se nic nestane. Také, řekněme, nemá příliš vyvinutý smysl pro čest a morálku. Tohoto rysu si lze povšimnout například v okamžiku, kdy si v Osvětimi chce přilepšit a ohání se proto antisemitickými spisy svého otce, přestože s nimi nesouhlasí. Přesto je ale považována za velmi kladnou postavu, nejspíš pro svou milou rozšafnou povahu a schopnost zahrnovat své okolí láskou.
Nathan – velice inteligentní a úspěšný, ale poněkud přecitlivělý vědec pracující v lékařství. Sophii velmi miluje, ale často ji pod vlivem drog ubližuje – když má zrovna svou chvilku, bývá paranoidní, žárlivý a agresivní, a to jak slovně, tak fyzicky.
Umělecké prostředky díla, jazyk a styl:
Tím, že autor nechal sám sebe vtělit se do postavy Stinga, který je vypravěčem celého příběhu, působí celá kniha neuvěřitelně upřímně a vroucně. Pocity z ní přímo tryskají, a všechno vám připadá tak neuvěřitelně blízké, jako by to byl váš vlastní život. Celý příběh je o to uvěřitelnější, že nic není černobílé, postavy nejsou ani kladné, ani záporné, stejně jako skuteční lidé.
V knize se vyskytují jednak dialogy a vyloženě dějové pasáže, ale velmi často jsou zachyceny také různé myšlenky a Stingovy úvahy. Myslím si, že největší kouzlo této knihy spočívá právě v rozmanitosti a hloubce Stingovy duše, která se jakoby promítla do celé knihy.
Kniha je psaná v ich-formě. Pokud zrovna vypráví Sophie, neobejde se její projev bez drobných chybiček způsobených jejím polským původem. V okamžicích Nathanova rozhorlení se autor nebál použít i ostřejších výrazů. Jakýmsi ozvláštněním textu jsou velmi krásné a duchaplné dopisy, které Stingovi občas posílá jeho otec.
Autorův záměr:
Myslím si, že autor chtěl především upozornit na hrozivou lidskou schopnost páchat zlo, a ukázal to na konkrétním příkladě. Zajímavé také je, že dokázal zachytit „vzdálenost“ Ameriky a Evropy v době světového konfliktu – jako by to byly dva odlišné světy, které spolu nemají nic společného.
Úryvek:
Jsou vzácné okamžiky v životě, kdy se intenzita našeho skrytého citu, jaký jsme vůči nějaké osobě chovali hluboko ve své hrudi - buď potlačená averze nebo nesmírná láska -, náhle vynoří nad práh našeho vědomí s bezprostřední jasností; někdy to dokonce působí jako tělesná smršť, zkušenost navždy nezapomenutelná. Sophie mi řekla, že ten okamžik, kdy náhle nazřela svou nenávist k otci a kdy ji ten pocit zalil až hrozivým horkem, nikdy nezapomene, nemohla prý ze sebe vypravit ani hlásku a myslela si, že omdlí a víckrát se neprobere...
Vliv díla:
Tato kniha mimo jiná ocenění získala roku 1968 i laureát Pulitzerovy ceny. Podle románu vznikl roku 1982 i stejnojmenný film s Meryl Streep v roli Sophie. Dílo ale především přispívá k tomu, aby se nezapomnělo na hrůzy druhé světové války.
Žádné komentáře:
Okomentovat