Sofokles – Král Oidipus

Mladá Fronta 1976

Přeložil Vladimír Šrámek

O autorovi:

Sofoklés (asi 496 – 406 př.n.l.) patřil mezi největší dramatiky klasické antické tragédie. Byl to aristokrat z velmi zámožné rodiny, navíc silně věřící v tradiční antické bohy. To se také projevilo v jeho názorech: zastával starý náboženský a společenský systém a byl jednoznačně proti novotám a individualismu. Proto také ve svých dílech nechává všechny postavy, které nějakým způsobem porušily harmonii nebo překročili hranice stanovené bohy, ponechává strašlivému osudu.

Další díla: Trachiňanky, Aiás, Antigona, Elektra, Filoktétés, Oidipus na kolónu

Literární žánr:

Řecká tragédie.

Hlavní postavy:

Oidipus, král thébský

Iokasté, královna
Kreón, její bratr

Teirésiás, věštec

Postavy vlastně nežijí vlastní život, jen plní osud daný bohy. Jediný, kdo se vzepře, je Oidipus, a ten za to draze zaplatí.

Děj a kompozice:

Celá tragédie není nijak členěná; pracuje s retrospektivou.

Na město krále Oidipa dolehla morová rána. Posel Kreón přináší zprávu, že městobude očištěno teprve až odejde vrah předchozího krále Láia. Když ho Oidipus hledá, věštec Teiresiás mu sdělí, že oním vrahem je on sám. Oidipus zjišťuje, že když se narodil Láiovi a Iokasté, bylo vyvěštěno, že jednoho dne zabije svého otce a ožení se se svou vlastní matkou. Láios proto tenkrát pověřil jistého pastýře, že má dítě zabít, ale ten jej místo toho svěřil do výchovy jinému. Když Oidipus dospěl, věštbu se dozvěděl a tak raději od domnělé rodiny odešel. Po cestě zabil jistého muže, aniž by věděl, že je to Láios. U bran Théb vyřešil hádanky Sfingy a osvobodil tak město od utrpení. Za odměnu získává ruku ovdovělé královny -své vlastní matky. Věštba se tedy naplnila, Iokasté se oběsí a slepý Oidipus dobrovolně odchází z města, kterému způsobil mor.

Jazyk a styl, umělecké prostředky díla:

Tragédie přísluší vysokým žánrům, a tomu také odpovídá forma. Tragédie se zabývají závažnými tématy, mají za úkol přinášet ponaučení. Často se objevují dlouhé monology, jazyk je vznešený se spoustou archaismů, poetismů, metafor, přirovnání, symboliky apod. Celkově dílo a postavy působí strnule a poněkud odlidštěně, což ale přísluší antickým dramatům.

Záměr autora:

Vyjádřit neschopnost člověka bránit se svému předurčení. Pokud to udělá, trest ho nemine.

Úryvek:

Oidipus: "Občané mé vlasti thébské,

hleďte, zde jest Oidipus,

který hádanky znal a luštil,

nejmocnějším mužem byl,

k jehož štěstí kdekdo v obci

vzhlížel zrakem závistivým:

Ejhle, v jakou propast hrůzy

srazila jej sudba zlá!"

Vliv díla:

Toto dílo bylo živé i ve středověku, ale největší obliby se mu dostalo mezi renesančními spisovateli jako je Seneca, Coreille, Voltaire, Cocteau, Gide a další. Termín Oidipův komplex použil Sigmund Freud ve své psychoanalýze.